Tip na dárek: V tygrově stínu

Zář 24, 2011 | Rodina

Je hluboká tma. Pomalu postupujeme podél spícího rifu a na cestu si svítíme silnou baterkou.V jejím jasném světle se u dna drží velká skupina dravých žraloků bělocípých, kterým nechtěně pomáhám při nočním lovu. Korálová zahrada, která za bílého dne hýří barvami a životem, se teď zatajila.

Vím, že nespí, cítím tisíce malých dušiček schovaných za porostlými kameny a splynulých s ostrými korály a vím, že tu se zatajeným dechem přečkávají noční lov.

Všude je hluboká tma, jen ostrý kužel světla mé baterky ruší harmonii spícího moře. Připadám si jako mimozemská loď, která přistála na oceánském dně. Ve skalních jeskyních vidím spát barevné korálové ryby, roztomilou chobotnici a modré langusty, které výhružně pohybují svými dlouhými vousy. Svět zmizel, je utajen, a jen pod sebou vidím divoké hemžení nočních predátorů. Posvítím do skály a najednou spatřím žlutou dlouhou rybu, která vypadá jako trumpeta. V tom okamžiku ji celá ta parta hladových zubatých hlav a ocasů napadne. Navzájem se odstrkují ve snaze dostat trumpetu zpoza skály a za chvilku vypadají jako klubko rozběsněných hadů. Je jich tam aspoň padesát, možná víc. Kam posvítím baterkou, všude vidím pevné šedé hřbetní ploutve a charakteristický boční pohyb. Trhají rybu, trhají se vzájemně, celá skupina se dostala do tranzu, do šílenství, trhají všechno okolo v jasném paprsku mého světla. Ode mě se zatím drží v uctivé vzdálenosti, ovšem jen po dobu, kdy se vznáším v prostoru a nepropadávám k nim na dno. Po trumpetě zůstal jen zvířený písek, a my s celou hladnou skupinou postupujeme dál.

Ve světle mé baterky žralokům svítí oči jako kočkám, studená žlutá světýlka jsou všude okolo, jsme jako komando smrti. Vybavuje se mi babiččino vyprávění o studených poválečných letech, kdy temnou nocí jezdila ulicemi černá stalinská auta a odvážela lidi pryč z města, na smrt nebo do gulagů. Jezdila nočním městem, které zatajilo dech, splynulo s tmou, ale nespalo. Všude bylo ticho, jen černá auta smrti v ulicích, svítící jasnými žlutými reflektory… Zhasnu baterku. Otočím se na záda a z hloubky oceánu sleduji hvězdnaté nebe.

Odněkud shora mě pozoruje velký tygří žralok. Je tu, cítím ho a vidím jeho stín. Je tu pánem. Je to jeho moře, jeho zátoka, a On tu vládne malým nenasytným bělocípákům.

„Pozorně všechno sledujte. Když uvidíte tygřího žraloka na hladině, zůstaňte na dně. V noci je to jeho revír a všechno, co je na hladině, je jeho kořist. Až odplave, musíte rychle do člunu,“ zněla instrukce před ponorem. Teď a tady, v srdci spícího oceánu, velmi intenzivně vnímám jeho přítomnost. Přítomnost velkého, pětimetrového pána Kokosového ostrova, který nás odněkud sleduje malým chladnokrevným okem, zvyklým dívat se ve tmě. On neodplave, bude nás bedlivě sledovat a nechá nás v klidu vystoupit do člunu.

Bude sledovat naše noční hemžení, výkřiky ve tmě, hledání lodi, vyprávění zážitků, smích. A nebude si myslet, že jsme lachtani. On si nebude myslet nic, on prostě ví, z výšin své miliónleté existence ví.

Líbil se vám tento kousek napínavého vyprávění? Ukázka je vzata z nevšední, originální knihy Ráj na dotek. Napsala ji potápěčka a jachtařka Inna Václavová a ačkoli se celá točí kolem potápění, rozhodně není určena jen úzkému okruhu zasvěcených. Strhující vyprávění o zážitcích z různých koutů světa potěší jak sportovce, tak člověka ryze nesportovního. Napínavý děj se tu pojí se zajímavostmi z říše zvířat, rostlin i zemí, kultur, lidí a lidiček. A samozřejmě, spousta krásných fotografií "s duší".

Tuto krásnou knížku koupíte za necelých 400 Kč, možná zajímavý tip na dárek…

0 komentáøù

Pøidat komentáø

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *