V Riu začíná karneval, a u nás v Čechách a na Moravě tak leda masopust. Až do úterka se bude v jižní Americe tančit a ulicemi Ria de Janeiro v úterý poteče nekonečný proud karnevalových masek Mardi Gras. A my se můžeme podívat jen na průvod venkovských maškar s medvědem na řetězu. Není to nespravedlivé?
Karneval kontra masopust?
Tak tedy stop. Dost takových řečí. Především karneval a masopust jedno jest. Mají podobný název a stejnou symboliku. Podíváme-li na slovo karneval v jeho původní podobně, uvědomíme si, že se jedná o složeninu dvou výrazů: carne (maso) a vale (sbohem). Existují ovšem i jiné etymologické výklady, ale všechny se shodují, že slovo karneval značí něco jako skoncovat s masem. A náš „maso – půst“ přece znamená totéž.
Bezuzdné karnevalové veselí a čtveráctví českých masopustních maškar má stejnou příčinu: úterý před Popeleční středou (podle křesťanského kalendáře) je posledním dnem, kdy můžeme být veselí, tančit, jíst tučná jídla – a rovněž maso. Masopustní úterý je tečka za obdobím od Tří králů, ve kterém jsme mohli chodit na plesy, zabíjačky, divadla a jiné veselice. Od Popeleční středy až do Hodu velikonočního budeme mít utrum. Takže je třeba toho posledního dne, ve který je trpěno obžerství a jiné drobné hříchy, řádně využít.
Maškary jsou chlapi
Tradice maškarních průvodů se u nás ještě někde zachovala. Na vesnicích bývá udržována spontánně (i když nad nimi v posledních letech drží ochrannou ruku dobrovolní hasiči nebo obecní úřady). V některých městech (například v Hradci Králové, ale i jinde) mají maškarní průvod ve svém celoročním plánu folklorní soubory. Na vesnicích ovšem mají „maškary“ původní lidový charakter: veselé společenstvo obchází všechna stavení, rituálně přeje zdraví a dobrou úrodu. Za to je domácími pohoštěno. Ještě dnes se v některých domácnostech v masopustní úterý smaží koblihy, ale občerstvení už hospodyňky připravují nápaditější. Zákusky korunuje „štamprle“ likéru. Není divu, že se za maškary převlékají muži: konce bývají nezřídka nedůstojné.
Hlinecké maškarády zná svět
Rázovitost maškarních průvodů je po mnoho pokolení spontánně zachovávána na Hlinecku (Pardubický kraj, jihovýchod okresu Chrudim). Maškary (maškarádi) mají svou přesně danou podobu a předem určenou roli v průvodu. Obyvatelé vesnic (Hamry, Studnice, Vortová ) používají k výrobě maškarních převleků tradičních materiálů (například slámu). „Maškarádům“ ponechávají po generace předávaná jména: strakatý (laufr) se ženuškou, turci, ras s kobylou, slaměný, kominík, medvědář s medvědem.
Vesnické masopustní obchůzky a masky na Hlinecku byly pro svůj po staletí udržovaný svéráz koncem roku 2010 zapsány do reprezentativního seznamu nemateriálního kulturního dědictví lidstva organizace UNESCO.
(Mimo maškary z Hlinecka jsou do seznamu nehmotného dědictví ještě zapsány: mužský tanec verbuňk (2005), sokolnictví (2010) a jízda králů (2011).
Foto: Soubor lidových staveb Vysočina
0 komentáøù