Ne, přejídat se o Štědrém večeru není výraz konzumního žití, neúcta k tradicím či k samotnému Ježíškovi. Dokonce by se klidně mohlo říct, že nestřídmou tabuli strojíme v duchu starosvětských zvyků. Vždyť už naši prapředkové věděli, že čím víckrát se přinese talíř na stůl, tím více bude v létě mandelů na poli.
Ostatně, v době, kdy se věřilo na kouzla a čáry právě tak jako na boží zázraky, mělo všechno svůj tajemný význam a smysl. Podívejme se tedy, co a proč se v Čechách jídávalo o Štědrém večeru.
Med, česnek a zelí
Že odměnou za celodenní půst bylo zjevení zlatého prasátka, ví asi každý, jen holčička z reklamního spotu nemusí, ta už ho vidí. Štědrodenní půst byl ale někde porušován kouskem buchty a kafem ze žita nebo talířem bílé zelné polévky „couračky“. S ostatním jídlem bylo třeba počkat, až se na nebi objevila první hvězdička, až pak se zasedlo za stůl.
Předkrmem bývaly oplatky, mnohde zapékané s bylinkami. Mazaly se medem, který měl v dalším roce přinést zdraví a ochránit od všeho zlého.
Po nich přicházela polévka. Zřídka rybí, většinou houbová, protože houby měly zázračnou moc. V některých krajích se jedla hrachovka, a tento zvyk se drží doposud v mnoha rodinách.
Sušené houby obsahovalo i další štědrovečerní jídlo – černý buba. Zapékaná směs z hub a krupek, vonící česnekem a majoránkou, chutná i dnes. Ostatně, i my věříme, že česnek má posilující a ochrannou moc, i když na jeho účinky pohlížíme z „vědeckého“ hlediska.
Následujícím chodem bylo kyselé zelí. Někde s knedlíky, jinde jen tak. Každý musel sníst aspoň lžíci, aby nedostal prašivinu.
Buchta ve tvaru ryby
S rybami to bylo všelijak. Někteří skeptici tvrdí, že ryba nebyla žádná vzácnost a lidé jich byli přejedeni z adventního půstu. To ale asi platilo jen v rybníkářských krajích. Na horách, a že jich v naší vlasti máme, byly ryby vzácností. Dokonce takovou, že hospodyňky pro Štědrý večer pekly různé buchty či moučníky ve tvaru ryby, protože ryba je symbolem křesťanství. A kde o ně nebyla nouze, připravoval se kapr „na černo“.
Zato hodně, a snad všude, se vařil hrách a proso. Kulatá a hojná zrnka byla symbolem bohatství.
Cukrem a sladkými jídly se nešetřilo. Pekly se vdolky, lívance a hlavně buchty. Musely být dobře maštěné a cukrované.
Sladké se nejčastěji kombinovalo s ovocem, především sušeným. Ovoce, které se jedlo ve směsi proto, aby v rodině zůstala svornost, se podle krajů různě upravovalo a také různě jmenovalo, někde "vodvárka", někde "muzika", v jižních Čechách – "sladkej vocet".
Foto: Pixmac.cz
0 komentáøù