Do manželství obvykle vstupujeme s těmi nejlepšími úmysly. Přijdou děti, stane se z nás rodina. Dnes ale vysoké procento manželských vztahů končí rozvodem rodičů. Zatímco na rozvodu se většinou podílí jeden nebo oba rodiče, dítě se stává bezbranným účastníkem bez viny. A právě dítě rozvod často nejvíc poznamená.
Aby se tomu tak nestalo, je možná také tzv. střídavá péče o dítě. Jde o skutečnost, kdy dítě nadále rodiče vychovávají stejnou měrou. Toho lze dosáhnout po vzájemné dohodě mezi rodiči. Větší děti by měly mít možnost vyjádřit se, zda s péčí souhlasí, popřípadě navrhnout interval střídání obou domovů.
Nutné je uvědomit si, že pokud se chcete o dítě starat rovným dílem, musí být zajištěno několik skutečností. Především by bydlení otce a matky mělo být natolik blízko sebe, aby dítě mohlo navštěvovat jednu jedinou školku (školu) a pravidelně docházet do stejných zájmových kroužků a kurzů. V praxi totiž není možné, aby se dítě učilo týden, dva nebo měsíc v jedné a stejnou dobu v jiné škole.
Intervaly, v kterých se dítě „předává“ druhému rodiči, by měly být tím kratší, čím je dítě mladší. Pro malé dítě je pouhý týden dlouhým časovým úsekem a pobývání po tuto dobu jen s jedním rodičem by mu mohlo dělat problémy. S přibývajícím věkem lze intervaly prodlužovat tak, aby vyhovovaly především dítěti. Mějte vždy na paměti, že střídavá péče tu není pro rodiče, ale pro děti! Měla by vyhovovat především jim. Dospělí narušili dítěti jeho jistoty, a proto si potomek zaslouží, aby mu tyto byly co možná nejlépe nahrazeny.
Také vybavení pokoje by mělo být podobné. Dítě by mělo mít v každém domově svou vlastní postel, školní děti počítač a další věci, které si nemůže neustále stěhovat z jednoho domova do druhého. Je vhodné požádat školu o vydání dvojích učebnic, aby se školáci nemuseli stěhovat i s nimi. I maličké děti by měly mít některé hračky a potřeby dvakrát. Je možné, aby si malá slečna nosila panenku a drobnosti, ale kočárek a větší hračky by měla mít na obou místech.
Rodiče by se měli také domluvit na stěžejních bodech výchovy stejně, jako před rozvodem. Nelze totiž např. v jedné rodině vést dítě k víře a v druhé k ateismu. A proto střídavá péče vyžaduje neustálou komunikaci mezi rodiči. Uvědomte si to a nepřistupujte k ní, pokud vy nebo váš partner nedokážete spolu komunikovat a dohodnout se na pravidlech výchovy. Rozvod z vás dělá dva samostatné jedince, v očích dítěte tomu tak ale není. Pravidlem je nesnižovat autoritu druhého z rodičů, nepopírat jeho rozhodnutí a naopak spolupracovat.
Soud obvykle takto důležitý krok nechává na rodičích. Uvědomte si ale, že dítě není pokusný králík, a ke střídavé péči přistupujte zodpovědně. Není to krok na rok nebo dva, ale na celé dětství vašeho potomka. I váš případný nový partner proto musí vaše dítě a péči o něj schvalovat. V takovém případě bývá tento způsob výchovy často pro dítě i přínosem. Mnohé děti tak získají dvojnásobný počet přátel, a přitom nejsou ošizeny o jednoho z rodičů, mají mnohem víc zážitků a nepřichází o pocit bezpečí.
Foto: Freerangestock.com