Museli bychom žít v totální izolaci, aby nás nezasáhla (užitečná) módní vlna zeleného koření v kuchyni. Zahradníci vycházejí současnému trendu vstříc – rok od roku dodávají na trh víc a víc druhů sazeniček „staronového“ koření. No ubraňte se a nekupte ty křehké rostlinky tak báječně vonící…
Jen samotná péče o ně přináší radost. Jenže co s nimi? Jak je používat, aby pak všechno nechutnalo „přibližně tak nějak stejně aromaticky“?
Česká klasika
Základní sadu zeleného koření není snad ani třeba představovat: petrželka, pažitka, libeček. Petrželky a šnytlíku není nikdy dost a v podstatě jimi nemůžeme nic zkazit. Libeček přidáváme hlavně do polévky, a potom tam, kde bychom si jinak vypomohli masoxem: šťáva k masu, kotlíková jídla.
Bez nich ani ránu
Ve druhé linni stojí bylinky známější, a ty by nám také neměly chybět: bazalka, máta, meduňka. Bazalka patří k rajčatům, kdo jednou zkusil, nechce už jinak. Dobře k ní ladí česnek a cibule. A to úplně stačí. Existují různé kultivary bazalek, třeba i s nachovými lístky. Všechny jsou dobré. Při vaření omáček a pečení masa používáme sušenou bazalku. Čerstvou si ponecháme do salátů, pomazánek, na studenou kuchyni a závěrečnou ozdobu vařených jídel. Máta a meduňka chutají a voní sice jinak, ale asi je budeme používat stejně: k přípravě chladivých letních nápojů a na ozdobu dezertů.
Když ony tak krásně voní…
Dobromysl, saturejka, tymián, rozmarýn, šalvěj. V truhlíku či na pergole jsou jenom k radosti. Ozvláštní chuť jakéhokoliv čaje. Ale při vaření s nimi opatrně, zejména při úpravě masa. Jídlu dodají „šmrnc“ jižní kuchyně, a ta se nám – Středoevropanům – někdy hodně rychle „přejí“. Snítku tymiánu ovšem nikdy nezapomene dát do bílých fazolí. A saturejka daladí chuť naprosto všem luštěninám.
Brutnák a kerblík jsou bylinky vhodné k experimentům. Jejich chuť je nevtíravá, hodí se do salátů nebo do jemných dětských jídel. Užijme si je rychle, po rozkvětu jsou k nepoužití.
Koriandr a estragon výtečně dochutí octové zálivky, smetanové dipy, tvarohové pomazánky, smetanové omáčky – všechno, co je mírně nakyslé. Dobře se snáší s hořčičným semínkem, bobkovým listem, pepřem a novým kořením.
Jenže my častokrát neodoláme ani exotům, jako je stévie sladká, smil italský či limetkou vonící aloisie trojlistá. Stévia je v našich podmínkách spíše jen pro ujištění, že je doopravdy sladká. Budou nám ji asi ozobávat děti a při návštěvě kamarádky přidáme stévii a aloisii do citronády (moc sladká nebude, ale ta vůně!). Smil vonící po kari zkusíme přidat do rizota nebo do polévky. Bude to dobré.
Ani lístek nazmar
Natě zelených bylinek spotřebujeme v čerstvém stavu. Jednak čerstvé chutnají jinak, jednak sušené si můžeme poměrně levně koupit celý rok, a v dobré kvalitě. Zbydou-li nám přece jen nějaké natě, raději z nich v zimě uvaříme zdravotní aromatické čaje. Nebo si z nich vyrobíme vlastní potpourri. Ale o tom někdy jindy.
Foto: Pixmac.cz
0 komentáøù