„Mamí, a prdí taky hadi?“ „Proč je tráva zelená?“ „Proč si nemůžu šáhnout na sluníčko?“ Podobnými a dalšími a dalšími otázkami nás bombardují naše milé ratolesti ihned, když se trochu rozkoukají a začne je zajímat víc, než jen plné bříško a čistá plenka. Jak se s otázkami vyrovnat a nezbláznit se?
Uvědomte si, že ptát se je dobré.
Tím, že se dítě ptá, jak svět a věci v něm fungují, nás utvrzuje v tom, že přemýšlí a má zájem vědět víc, než dosud poznalo. Zkuste si představit, že byste sami nevěděli, co se kolem vás děje a proč se to děje. A tak seberte všechnu trpělivost a snažte se dětem vše vysvětlit adekvátně jejich věku. Nemusíte dopodrobna rozebírat složení strojů. Odpovědi zjednodušte, nastiňte podstatné.
Co dělat, když sami odpověď neznáte?
Nestyďte se to přiznat. Vysvětlete dítěti, že nikdo nemůže znát všechno. Vyzvěte ho, že si společně odpověď vyhledáte na internetu nebo v chytré knížce, příručce, encyklopedii. Dítě vás chce mít za vzor, a tím rozhodně nebudete, pokud si budete vymýšlet a dítě vás později odhalí.
Jak se zachovat, když odpovědět nechcete?
Bývá to např. v situaci, kdy se velmi malé dítě ptá na to, jak vznikají miminka. Přece tříletému špuntovi nebudete popisovat celý ten proces, když vy jste se červenali ještě v pubertě v hodinách sexuální a jiné výchovy? Zkuste mu naznačit, že vzniknou jen z velké lásky, když se maminka s tatínkem mají rádi a další podrobnosti přidávat s věkem. Není ostudou říct, že je něco tak a tak a podrobněji si o tom povyprávíte, až bude větší.
Jak nepostupovat?
Je samozřejmé, že každému rodiči jde ze švitoření dětiček ve věku, kdy se nejvíc ptají, hlava kolem. Dítě si totiž testuje i vás samotné. Hlídá, zda ho posloucháte a jestli se mu věnujete. Děti jsou hodně sebestředné bytůstky. Maminka, která na všechny otázky odpovídá jen „ano“ bude brzy odhalena. „Jakou má barvu slunečnice?“ „Ano.“ „Jak rychle běží pes?“ „Ano.“ Unavená máma takto odpovídá, aby dítě uspokojila odpovědí bez toho, aby otázku vyslechla. To je ale špatné. Dítě tak rodiči přestává věřit, stahuje se do sebe a hledá oporu jinde. Lepší je říct pravdu. Pokud to skutečně nejde, slibte dítěti, že mu odpovíte na otázky, až uděláte svou práci, případně ho vyzvěte, aby vám také pomohlo.
Buďte ale vždy laskaví a vlídní. Přijde období, kdy dítě vyroste, přejde do pubertálního období, a to ho už většinou váš názor nezajímá…
Foto: Freerangestock.com