Dlouhodobý pocit viny je důvodem k návštěvě psychologa

Říj 7, 2013 | Zajímavosti, Životní styl

Pocit viny, to nejsou výčitky svědomí, když sníme tabulku čokolády při nízkokalorické dietě. Pocit viny je psychologická diagnóza. Je to více méně setrvalý stav, usazenina na dně vědomí, kterou může rozčeřit jakýkoliv podnět. Pocit viny nemusí být způsoben jen skutečným pochybením. Trpí jím i oběti trestných činů: znásilnění, domácího násilí, šikanování.

 

Vyvolat v někom pocit viny je i častým manipulačním prostředkem. Nezbavíme se ho koupí nové kabelky. Je to nemoc duše, s níž pomůže jenom odborník: psycholog, psychiatr.

 

 

Tíha odpovědnosti za jiné

Pocit viny způsobující trvalou frustraci může být opravdu podložen skutečným pochybením, bez ohledu zda vědomým, nevědomým nebo učiněným pod tlakem. Nejděsivější pocit viny se dostavuje, když je ve hře lidský nebo dokonce dětský život. To je například i leitmotiv strhujícího románu Williama Styrona Sofiina volba. Tíživým pocitem viny trpí například i učitelé nebo ředitelé škol, kteří nedokázali zabránit újmě na zdraví či na životě svěřeného dítěte. Podobně jsou na tom  původci tragických dopravních nehod (zejména profesionální řidiči) či velitelé „silových“ organizací, v jejichž útvarech došlo k neštěstí. Setrvalý pocit viny je mnohdy vede k opuštění povolání, někdy i k destrukci osobnosti (například k alkoholismu). Většinou se neobejdou bez odborné pomoci, ale častokrát ji nevyhledají.

 

„Já jsem toho příčinou“

Pocitem viny ovšem často trpí i lidé, kteří se ničeho nedopustili – naopak byli obětí společensky závadné události. Učebnicovým příkladem jsou znásilněné ženy nebo ženy delší dobu žijící s domácím agresorem (fyzické i rafinovanější psychické násilí). Nemusí se vždy jednat o partnera, krutým tyranem bývá i vlastní dítě, které například podlehlo závislosti. V případě vyšetřovaného znásilnění by v ideální situaci měla okamžitě pomoci probační a mediační služba, která bude oběť směrovat do centra odborné péče (například Bílý kruh bezpečí). Ženy dlouhodobě týrané si většinou neuvědomují, že jejich neustupující pocit viny způsobuje soužití s násilníkem. Jejich strach, nejistota, sebeoviňování a špatná psychická kondice by proto neměly nechat lhostejnými lidi v okolí. Měli by je přimět k odbornému řešení situace. První pomocí je spojit se s pracovníky linky bezpečí (například DONA), a potom se řídit jejich radou. V těchto případech je možno spolu s následky odstranit i jejich příčiny.

 

Vydírání, manipulace

  • Vzbuzování pocitu viny je neblahou metodou různých manipulátorů.
  • Pracovní kolektivy („Jestli to tak neuděláte, přijde vaší vinou celé oddělení o prémie!“)
  • Výchovné kolektivy („Když se nikdo nepřizná, nepojedete na školní výlet!“)
  • Vrtochy starších rodičů („Jeďte si na dovolenou, já tady klidně umřu…“)
  • Manželské či partnerské vztahy („Ty sis koupil foťák, a děti teď budou muset chodit bosy!“)
  • Chorobná žárlivost („Někde se kurvíš, a holku málem přejelo auto!“)
  • Některé církve, sekty nebo náboženská sdružení.

 

Foto: Freerangestock.com

0 komentáøù

Pøidat komentáø

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *