„Když si manželé začnou páchnout, je to konec lásky,“ říkalo se kdysi. Oddělení od lože (a stolu) byl dokonce právnický termín. Ale v běžném životě to lidé tak rezolutně nehrotili – i v naprosto harmonických manželstvích nebylo neobvyklé, že mamka (bábí) spala jinde než táta (děda). Někteří lidé se mají rádi, ale chtějí spát sami. Je to dobře? Je to špatně? Prostě je to tak.
Oddělené spaní manželů není nějaký výstřelek poslední doby. Dámské budoáry vonící Eau de Cologne a pánské pokoje s příjemným odérem juchty a ušlechtilého tabáku, které známe z literatury, starých sídel a filmů pro pamětníky, svědčí o tom, že kdo si to mohl dovolit, oddělené spaní si pořídil. A také kdo se nebál pánaboha, protože manželské lože patřilo ke křesťanským posvátnostem. Prožívalo se v něm všechno dobré, ale bohužel i snášelo vše zlé.
Ženám narostl hřebínek
Na „rozvolnění“ intimního soužití manželů se zákonitě musely podílet společenské změny po první světové válce. Zjednodušeně řečeno: nedostatek pracovních sil za války vedl k zaměstnání žen i v dosud mužských profesích. Ženy „oblékly kalhoty“. Získávaly kvalifikaci, tím rostlo jejich právní a společenské vědomí – vždyť se podílely na ekonomice, a peníze byly vždy na prvním místě. Po vzniku Československa dostaly ženy jako jedny z prvních v Evropě (i na světě) plné volební právo. Není proto divu, že se změnil i chod českých domácností (abychom zůstali doma). Žena se postupně stávala finančně i společensky méně závislá na mužovi. A protože už ani slovo pana faráře u ní nemělo takovou váhu, přestalo být divné, když někdy sobě (nebo manželovi) sbalila ložní prádlo do rance, ustlala druhou postel v jiné místnosti, a tak to už zůstalo. (Do jisté míry to někdy fungovalo jako „absolutní“ antikoncepce.)
Bývá to obvykle nápad ženy
Proč je v souvislosti s oddělenými ložnicemi řeč stále jen o ženách? Protože, a to i dnes, je ve valné většině případů iniciátorem odděleného spaní žena.
Že k oddělení ložnic dochází tak po dvaceti letech manželství, je celkem logické. Velké vášně už opadly, přednost má pohodlí a klid. A protože se tou dobou většinou uvolňuje pokoj dosud obývaný dětmi, nastávají bytová „škatulata“. Nejvhodnější doba pro ně je, když manžel bezpečně a dlouhodobě dlí mimo domov. Změněné využití bytu mu je pak předloženo jako překvapení. A muž sám rád musí uznat, že to tak je báječné, ano, miláčku, jistě miláčku. Ostatně, konečně bude moci na počítači nerušeně a třeba až do rána hrát Dunu. Pokud se ve dveřích jeho nového pokoje nebude ve dvě ráno objevovat košilaté stvoření, které zívne pokyn: „Měl bys jít spát. Víš, kolik je hodin? A jakou pitomost to tu zase hraješ?“
Foto: Freerangestock.com
0 komentáøù