Dozajista jsme to zažily všechny. Srdceryvný pláč, zuřivý vřískot, slzy jako hrachy a ukřivděně stáhnutý obličejíček. Důvod k takovému řevu? Inu coby, touha získat to, co si právě naše dítko zamanulo. Ano, už i velmi malé děti si uvědomují, jak velkou mají moc a jakým způsobem si mohou vymoci to, co chtějí (třeba nějakou hračku). Proč toho tedy nevyužít? Děti velmi rychle zjistí, co na nás funguje a velmi záhy začnou praktikovat techniky, když to nejde po dobrém, tak to půjde po zlém. Významný vliv na toto jednání má i období vzdoru.
Období vzdoru
Oficiálně období vzdoru začíná někdy okolo třetího roku a dítě opouští okolo čtyř a půl let. Pravdou však je, že přijít může i dříve, stejně jako může i později odejít. Některé dítě má toto období bouřlivé více a jiné méně. O tomto období se laicky říká, že jde o první pubertu, dítě se zde začíná vymezovat a konečně se začíná projevovat i jeho skutečná osobnost. Jde o velmi významnou dobu rozvoje dítěte, jde však také o dobu, kde dospělí udělají nejvíce výchovných chyb, kterých budou v pozdějších letech velmi litovat a pracně (a dlouze napravovat).
Proč se děti vztekají?
Děti se vztekají z mnoha různých důvodů. Převážně však jejich vztek souvisí s jejich vnitřním bojem s přívalem emocí, s touhou prosadit se a komunikovat, kde však naráží na problém vyjádření (stále neumí tolik slov, abychom jim všechno rozuměli, a to je dokáže někdy přivádět doslova k šílenství). Dětský vztek a zlost bývá propojen i s problémem pochopit, proč jisté věci nejsou možné, tak jak by si ony představovaly. Velmi často se také ale jedná o jejich boj prosadit se a je jen na vás, kam až daleko jim dovolíte jít. Ve své podstatě vlastně nedělají nic jiného, než kdokoli jiný (dospělý). K rozrušení dochází mnohdy i tehdy, když je dítě vystaveno stresovým faktorům a náhlým nečekaným změnám. Pozor si dávejte na přenášení svých vlastních nálad a emocí. Pokud jste vy nervózní, podráždění a naštvaní, můžete na 99 % očekávat, že velmi záhy budou obdobně reagovat i vaše děti.
Předcházejte záchvatům svého dítěte
Ještě důležitější než řešení stávajících záchvatů vzteku a zlosti, je jejich předcházení. Není zas tak složité si povšimnout, co vaše dítě pravidelně rozhodí. A proto se tomu zkuste vyvarovat. V případě možnosti vzniku nečekaných zvratů své dítě raději na tuto alternativu připravte. Nic neslibujte předem, raději své dítě mile překvapte. V případě odchodu ze hřiště, volání k obědu apod. nebuďte rezolutní, raději na konec zábavy své dítě připravte, „Běž se ještě naposled sklouznout“ anebo „Ještě pět minut a už budeme končit“, „ Nech si něco na příště“…
Je pro vás nakupování hotové peklo? Zkuste dítě zaměstnat. Dejte mu nějaký bojový úkol, třeba nést košík anebo s ním počítejte rohlíky a hledejte sortiment. Dítě nejenže na své choutky zapomene, ale bude se také cítit velice důležitě. Rozptýlit vám jej pomůže i oblíbená hračka z domu, jen si prosím vás ohlídejte, aby se vám nikde neztratila.
Co s malým vzteklounem?
Když už k záchvatu vzteku a zlosti dojde, je důležité, abyste jejich potřeby neignorovaly, ale zároveň svým vztekajícím dětem nastavily mantinely toho, co ještě přípustné je a co už ne. Pozor však, nedohadujte se s dítětem v amoku, domluva s ním je absolutně nemožná. V případě, že se vaše dítě vzteká (ono stačí málo, mají velice snadno hranici, kterou dokáží ovládat), vezměte jej okamžitě z daného místa (z hračkářství, obchodu, hřiště apod.) a zkuste jej nejprve obejmout. Místa, kde má publikum a vy jste nejvíce zranitelní. Doma jej můžete poslat do pokoje. Pakliže jej objetí nezklidní, nechte své dítě vyvztekat. Ukažte svému dítěti, že takovéto chování je nepřijatelné a že se s ním v takových případech nebudete bavit (ono to ani nemá cenu). Užijte přitom vždy stejnou formulaci, mluvte tiše a klidně. Nezapomeňte také na příslib rozmluvy i vyslechnutí, až se vyvzteká a přijde se za své nepěkné chování omluvit (omluvně obejmout zvládne i 24 měsíční dítě). Je důležité stát si za svým slovem a být důsledným, i když je to kolikrát velice těžké. Jediné povolení může vše zhatit, příště si dovolí ještě víc. Své chování pak bude gradovat až do toho okamžiku, než takovému chování zamezíte. Pozor, křik, vyhrožování, fyzické tresty a negace, nejsou zrovna optimálním řešením! Buďte proto silní a počkejte, až se vaše dítě zklidní. Teprve po zklidnění dítěte si s ním o tom všem, co se stalo, promluvte. Vyslechněte své dítě a řekněte mu, že se vám takovéto chování nelíbí a že s ním ničeho nedosáhne. Není na škodu dítěti říct „Zlobím se“, ale nezapomeňte mu zároveň také říct, že i přesto je milujete.
Foto: Freerangestock.com