Začne to obvykle kolem sedmého roku věku: dosud naprosto zdravé, inteligentní, dobře se vyvíjející děcko sebou občas najednou škubne, vykřikne, udělá grimasu, a pak klidně pokračuje v činnosti. Intervaly mezi náhlými projevy se mohou zkracovat, nebo se přidají jiné. Dítě je nedokáže vůlí zadržet. Po odborném vyšetření se rodiče dozvědí, že dítě trpí tak zvaným Tourettovým syndromem. Jedná se o těžko léčitelné chronické onemocnění, které patří do skupiny neuropsychiatrických chorob.
Tiky, skřeky, sprostá slova
Typickým příznakem Tourettova (nebo Touretteova) syndromu jsou tak zvané tiky – nenadálé, nekontrolovatelné prudké pohyby, vyrážené skřeky, škleby. V klidu bývají méně časté, ale při větší duševní zátěži se jejich četnost zvyšuje. Touretteův syndrom se objeví kolem šestého až sedmého roku věku. S nástupem puberty se projevy zhoršují.
Touretteův syndrom způsobuje tenzi, napětí v psychice postiženého, který má nutkavý pocit, že se mu po tiku uleví. A skutečně krátkodobá vnitřní úleva přichází. Postižený se někdy snaží vůlí tik zadržet. Tenze však narůstá, a pak se tikům neubrání – následují ve vyšší intenzitě.
Touretteův syndrom způsobuje i tak zvanou koprolálii: nutkání bez příčiny (a na veřejnosti) vykřikovat vulgární slova.
Nejvíc pomůže pochopení
Touretteův syndrom nelze zcela vyléčit. Lékaři především doporučují klidný a pravidelný životní rytmus a dále pochopení rodiny, školy a blízkého okolí. To by mělo znát příčinu nestandardního chování dítěte stiženého syndromem, aby nebylo vystavováno posměchu. Postižený by se měl dostat do takového stavu pochopení vlastního onemocnění, že o něm může své okolí informovat, případně i o potížích mluvit.
Touretteův syndrom se v některých případech zmírňuje i léky. Ty ale mívají vedlejší účinky (zejména otupělost), které mohou bránit v plnění povinností (školních, pracovních).
Lidem s Tourettovým syndromem, jejich rodinám a blízkým může rovněž pomoci například Občanské sdružení touretických pacientů ATOS, Goetheho 15, 160 00 Praha 6, atos@email.cz
Skutečný příběh ze života
Odehrávalo se na přelomu 60. a 70. let 20. století. Malá Lenka byla sice plachá a křehké tělesné konstituce, ale bystrého ducha. V předškolním věku četla, počítala. Její plachost vzrostla v první třídě. A co víc, tu a tam ze sebe dívka vyrazila ostře štěkavý zvuk. Bývala za to „soudružkou“ učitelkou před třídou kárána. Ve druhé třídě už Lenka „štěkala“ několikrát za hodinu. Učitelka, ve snaze dívce ukázat „nevhodnost jejích projevů“, začala na tabuli psát čárky, kolikrát Lenka za hodinu „štěkne“. Spolužáci se Lence posmívali. Protože se vědělo, že navštěvuje psychiatra, byla prostě označena za „blázna“. Nikdy veřejně nezazněla dívčina diagnóza – Tourettův syndrom. Přitom nemoc byla popsána už v roce 1885 francouzským neurologem Tourettem. Spolupráce lékař – rodina – škola v dobách „humánního“ socialismu neexistovala, psychiatrické choroby byly společenským tabu.
(Dobrý konec. Lenka přes i se svým postižením vystudovala ekonomickou školu a stala se mzdovou účetní. Kolegyním v kanceláři vysvětlila, že trpí nevyléčitelným Touretteovým syndromem. Lidé kolem ní si zvykli, že perfektní paní účetní nad sloupci cifer občas „hodí ramenem a štěkne“.)
Foto: Pixmac.cz
0 komentáøù