Toto dodnes oblíbené plemeno bylo vyšlechtěno spíše pro vojenské účely, ale postupem doby se z něj stal i vítaný člen mnoha tuzemských domácností. Jakožto kříženec německého ovčáka a vlka z východních stepí oplývá velkou odolností a silou. Aby také ne, v kohoutku může dorůst i více než sedmdesáti centimetrů a průměrná váha dosahuje třeba i třiceti kilogramů. Šest desítek let tohoto plemene je zkrátka a dobře plné slávy.
Náročný výcvik není pro každého
Československý vlčák je sice krásný a ušlechtilý pes, ale potřebuje také pořádný výcvik. Jde o velmi inteligentní plemeno vyžadující pevnou ruku zkušeného chovatele, který má zkušenost i s jinými psími rasami. Ke svým majitelům pak přilnou měrou u psů skoro až nebývalou. Předností těchto vlčáků je například i velká vytrvalost, pokud si usmyslí, že uběhnou za noc sto kilometrů, nic je nezastaví. Stejně tak neprobudí v noci sousedy, protože nemají tendenci celou noc štěkat a výt, snad jen v případě, že jde zrovna kolem nějaký zloděj. Mají velice citlivé uši a jen tak jim něco neunikne.
Díky husté srsti je tyto psy možné chovat i venku
Těmto vlčákům rozhodně nevadí, pokud budou mít svou boudu na dvorku před domem. Mají totiž velice hustou srst, která ochrání před chladem a vlhkostí, během zimních měsíců navíc dorůstá spodní podsada. Jen snad malá drobnost – vlčáci uvítají dostatečný výběh, přeci jen, jejich vlčí předkové jim dali do vínku trochu té potulné krve. Když jich budete chovat víc, tak vytvoří nerozlučnou smečku. A v neposlední řadě, vlčáci se hodí i k dětem, pokud si na ně budou odmala zvykat.
Československý vlčák a současnost
Věhlas tohoto plemene se rozšířil až do Itálie, kde se v současnosti chová nejvíce těchto psů. Čestná místa ale patří i českým a slovenským chovatelům, na našem území přijde na svět více než stovka štěňat ročně.
Foto: Pixmac.cz
0 komentáøù