Toto psí plemeno pochází z oblasti Aljašky – jde o mohutné a dobře stavěné plemeno, které se hodí do místních drsných podmínek. Do devatenáctého století se jejich chovu ohromně dařilo, později byli malamuti jen tak tak zachráněni před vymřením. Od třicátých let minulého století se datuje jejich čistokrevný chov, v současnosti jsou velmi oblíbeni hlavně v Kanadě a USA – jakožto domácí společník, ale i pes, kterého můžete bez problémů zapřáhnout do saní.
Aljašský malamut má nádherný vztah k dětem, ale obvykle nesnese jakákoliv další jiná zvířata. Pokud nemá kontakt s ostatními psy od mládí, je možné, že bude mít tendenci vyvolávat s nimi neustálé rozbroje.
Jde o velmi tvrdohlavé, ale současně i dobrosrdečné a hravé plemeno, které dokáže být obdivuhodně věrné svému pánovi. Potřebuje ale včasnou a pečlivou výchovu, která by měla ideálně začít zhruba v jednom roce věku, jenž symbolicky ohraničuje malamutovo dětství. Nemá problém s celoročním pobytem venku, nepotřebuje ani zateplený kotec. Pro toto plemeno je důležitá svoboda pohybu, jako ostatně u všech větších plemen, takže se hodí na velký dvorek či zahradu – a rozhodně není vhodný do stísněného městského bytu.
Pokud jste sportovně založení, malamut to určitě uvítá, protože má velice rád jakýkoliv pohyb. Ale pozor – není to žádný rychlík, jde spíše o vytrvalostního sportovce, takže si s ním dejte spíš nějakou delší trať ve snesitelném tempu. Důležitá je i péče o srst, tu je nutné alespoň jednou týdně kartáčovat, není ale třeba ji zastřihávat a tak podobně. Pozor dejte i na oči, pokud je zde příliš tmavých skvrn po slzách, musí se odstranit.
Malamuti mají obvyklou výšku v kohoutku kolem šedesáti centimetrů a váží v dospělosti zhruba třicet až čtyřicet kilogramů. Disponuje středně dlouhou a velice hustou srstí, stejně tak mohutnou kostrou a velkou hlavou. Oči jsou tmavé a mají mandlovitý tvar, dále se vyznačují vysoko položeným ocasem a šedavou barvou srsti. Průměrná délka dožití je u tohoto plemene zhruba třináct let.