Čarodějnické procesy jsou velmi temnou stránkou lidských dějin. Spojujeme si je s krutostí a pověrčivostí středověku a čarodějnice zase pro změnu s pohádkami. Co když vám ale řeknu, že čarodějnice dodnes existují a od těch středověkých se zase až tak moc neliší?
Podle inkvizitorů čarodějnice vzývaly ďábla, škodily lidem a na košťatech se slétaly na Petrovy kameny. A alespoň na tom uctívání rohatce asi bude něco pravdy. Ten rohatý je totiž údajně jedním z nejstarších bohů, kteří ve skrytu tajně přežili až do dnešních dnů. S největší pravděpodobností se jedná o keltského boha Cernunna, rohatého boha lesa. Společně s Bohyní v jejích nejrůznějších aspektech byli pravděpodobně tajně uctíváni po celou dobu středověku a vyloupli se ze stínu až když pronásledování čarodějnic skončilo. Alespoň to tvrdí dnešní historikové čarodějnictví a společně s nimi i přívrženci tzv. kultu Wicca – společenství moderních čarodějnic.
Wiccani (jak se přívrženci tohoto kultu nazývají) sami o sobě tvrdí, že uctívají nejstarší a nejpřirozenější náboženství lidstva. Jejich víra má být údajně až 20 000 let stará a má sahat do nejzazších dějin lidské paměti. Kult Wicca je ale o hodně mladší a jeho počátky jsou spojeny s jistým Geraldem Gardnerem, kterému se říká „otec čarodějnic“ a který žil a tvořil v Anglii na začátku 20. století.
Gerald Gardner cestoval po celém světě a když se na stará kolena vrátil do rodné Anglie, byl údajně zasvěcen do starobylého čarodějnického covenu (což je něco jako čarodějnická společnost). Vydal o tom i knihu „Čarodějnictví dnes“ (Witchcraft today, 1959), která je považována za první ucelené dílo o starých pohanských kultech v Evropě, jejichž uctívání je nazýváno „čarodějnictvím“. Gerald sám jej sám nazval „Wicca“.
Ať už měl Gardner ve svém tvrzení o starobylost Wiccy pravdu či nikoli, jeho učení padlo na úrodnou půdu. Z anonymity se začaly vynořovat desítky covenů, které tvrdily, že jejich původ sahá stovky let zpátky. Informace od nich se nabalovaly na učení New Age, které v té době dosáhlo svého vrcholu, a společně vytvořily velmi svérázný směr, který dnes označujeme jako „moderní čarodějnictví“.
Dnes většina wiccanů už nevěří, že jejich náboženství je dochovaným pravěkým kultem. Nakonec bylo zjištěno, že rituály a postupy vytvářel společně s Gardnerem známý mystik Aleister Crowley. Je ale přijímán názor, že základ víry je starý, jenom forma je nově vytvořená.
Wiccané se hlásí k pohanství. Jakkoli to někomu může znít absurdně, pro ně to není hanlivé označení. Uctívají mnoho Bohů a Bohyní a věří, že všichni jsou nejrůznějšími aspekty jednoho velkého Boha a jedné velké Bohyně. Velký důraz pak kladou právě na božskou stránku ženy.
Wicca má mnoho podob a tradic, nejznámější je právě klasická Gardenerovská wicca a kromě ní i tzv. Dianická wicca, které se jinak říká feministické čarodějnictví, protože velmi akcentuje ženskou stránku božství i lidství. V Čechách se s těmito tradicemi prakticky nesetkáte. Potkat ale můžete mnoho čarodějnic, které se hlásí k odkazu tzv. eklektické wiccy. To je tradice samostatně fungujících čarodějnic, která na rozdíl od klasických tradic, nevyžaduje zasvěcení od staršího člena kultu a je nejtolerantnější co se týče formy rituálů a praktikování.
Rituály, které wiccanské čarodějnice a čarodějové provádí, se zakládají na uctívání Boha – většinou v jeho podobě rohatého boha – a Bohyně, které má tři aspekty – panna, matka a stařena. Dál se rituály věnují práci se čtyřmi základními živly – oheň, voda, vzduch a země – a s fázemi měsíce. Během roku wiccané slaví čtyři velké svátky, které vlastně všichni známe. Jsou to Samhain, který známe jako Helloween, Imbolc – odpovídá staročeským Hromnicím, Beltain je asi ze všech nejznámější, jsou to naše oblíbené Čarodějnice v noci na prvního máje, a poslední je Lughnasad, což je vlastně oslava dožínek.
Ať už vás dnešní čarodějnice zaujaly, nebo vás naopak pohoršují, či jsou vám prostě k smíchu, nic to nezmění na tom, že tu jsou. Věnují se bylinkářství, výkladům karet, léčitelství a potkáte je hlavně v lese zasněně se toulat mezi stromy. A je zvláštní sledovat, jak s nimi znovu ožívá romantika pohádek, které jsme už měli dávno za ztracené a zapomenuté.
Foto: Freerangestock.com
0 komentáøù