Prsa jsou pro ženu něco jako pro muže…. ehm…. a za žádných okolností se jich nevzdáme. Potvrdil to průzkum, který dělala jedna z českých pojišťoven v rámci projektu For You v úzké spolupráci s Aliancí žen s rakovinou prsu. Podle tohoto průzkumu totiž musí nadpoloviční většina žen, které onemocní rakovinou prsu, podstoupit jejich odstranění. A pětina z takto postižených žen se rozhodne pro rekonstrukci prsou.
Mezi pacientkami, u kterých kvůli rakovině muselo dojít k odstranění prsu, si následně rekonstrukci zvolilo 21 % z nich. Nejvíce jich bylo mezi pacientkami ve věku do 45 let, kde se pro tento krok rozhodlo 58 %, ve věku do 55 let to bylo již jen 25 %. S vyšším věkem zájem o rekonstrukci prsu razantně klesá.
„Psychika žen, které přišly vlivem této závažné nemoci o prsa, je velmi narušená. Mají obavy o svou budoucnost, vztah s partnerem, mnohé se cítí méněcenné a i celá onkologická i chirurgická léčba rakoviny prsu je náročná a psychicky i fyzicky vyčerpávající. Neměly by však rezignovat na své ženství. Většina žen nad padesát let, a někdy i mladších, si pravděpodobně říká, že si na život bez prsů zvyknou. Mnohé mají z další operace strach, jiné mají pocit, že na nich už tak nezáleží nebo se obávají finančních výdajů spojených s rekonstrukcí prsu. A pak jsou po zbytek života nešťastné,“ říká MUDr. Libor Kment, lékař na Klinice plastické chirurgie nemocnice Na Bulovce.
Státní nebo soukromé zařízení?
Metody rekonstrukce prsu prošly v posledních letech rychlým vývojem. V současné době je možné provést odstranění prsu, tzv. mastektomii, a jeho rekonstrukci v krátké době po amputaci prsu nebo i v jedné době jako tzv. okamžitou rekonstrukci prsu v závislosti na typu nádoru a jeho agresivitě. Rekonstrukce prsů je ale plně hrazená zdravotní pojišťovnou, takže po této stránce to pro pacientky nemusí znamenat žádnou zátěž. Pojišťovny standardně hradí jak samotný zákrok, tak i implantát. Nicméně hrazeny jsou pouze základní implantáty. Pokud pacientka chce kvalitnější výplně, které nejsou placené pojišťovnou, pak je postavena do role samoplátce a musí si uhradit ze svých zdrojů nejen implantáty, ale i celý zákrok. Legislativa zatím neumožňuje, aby pacientky mohly při volbě kvalitnějšího implantátu doplatit pouze částku přesahující cenu hrazeného levnějšího implantátu. Není ani možné zaplatit si například celý implantát a operaci mít provedenu na úhradu zdravotní pojišťovnou. Někdy pacientky musí z tohoto důvodu na rekonstrukci prsu čekat i 2 roky, protože implantáty jsou drahé a počet rekonstrukcí na daném pracovišti je na dané období omezený. Naprostá většina žen si nechá rekonstrukci prsu udělat ve státním zařízení (96 %) a jen 4 % pak v soukromých zařízeních. Je to část žen, které upřednostňují určitý komfort spojený s výběrem soukromého pracoviště, operatéra, implantátu a které se chtějí vyhnout omezením spojeným s operací ve státním zařízení.
Například paní Alena měla manžela, vysoce postaveného manažera, kterého často doprovázela na společenské události. Považovala proto vždy za velmi podstatné, aby dobře vypadala. Když zjistila, že bude muset v důsledku rakoviny podstoupit odstranění prsu, rozhodla se tak, že bude chtít okamžitou rekonstrukci prsu. Tím, že měli s manželem dostatek finančních prostředků, si mohla dokonce dovolit kvalitnější implantáty. Díky tomu se jí vrátil pocit ženskosti a nemocí neutrpělo její sebevědomí ani manželství.
Podpora partnerů je nedocenitelná
Většina žen, které bojovaly nebo bojují s touto závažnou nemocí, se naštěstí může spolehnout na pomoc svých partnerů. Mezi pacientkami, které se zúčastnily průzkumu a před nemocí žily v partnerském vztahu, zhruba u čtvrtiny (24,7 %) nemoc jejich partnerský vztah upevnila, u 58 % vztah zůstal jako před nemocí. Jen u 9,6 % vztah ochladl a 7,8 % pacientek se vztah rozpadl. „Průzkum ukázal, že s rostoucím věkem výrazně ubývá případů, kdy by se ženám po prodělané rakovině prsu vztahy zcela rozpadaly. Nejčastěji vztah zůstává stejný jako před nemocí. Hůře jsou na tom ženy mladší. Mezi ženami, které rakovinou prsu onemocněly, nejmenší podporu partnerů přiznávají právě ženy do 45 let. Čtvrtina jejich vztahů se rozpadla,“ uvedla Helena Lazosová, ředitelka marketingu a vývoje produktů ING Pojišťovny. „U žen v aktivním věku je patrné, že jejich partneři jsou na partnerčino onemocnění citlivější. Nejenže musí řešit samotné zdraví a léčbu partnerky, ale do hry vstupují i další aspekty. Například zabezpečení dětí v době, kdy se o ně partnerka nemůže postarat, nebo větší nároky na finanční stabilitu rodiny v době, když je žena na nemocenské a její příjem v rodině chybí. I to může být důvodem, že ne každý muž takovou situaci unese a zvýšené procento těchto mladších vztahů se rozpadne,“ vysvětluje Eva Knappová, ředitelka Aliance žen s rakovinou prsu.
Foto: Freerangestock