Vánoční zvyky a tradice

Pro 23, 2014 | Rodina, Zajímavosti

Jak vypadaly vánoční zvyky před sto lety? Umíme si ještě vůbec představit, že bychom slavili Vánoce tradičním způsobem jako naši předkové? Chcete se vrátit ke kořenům nebo hledáte inspiraci pro ozvláštnění rodinného vánočního večera? Pak je tento článek určený přesně pro vás.

Z historického hlediska je asi nejmladší tradicí dnes tolik oblíbený vánoční stromeček. Nevěříte? Ale ano! Bylo tomu tak hlavně proto, že výzdoba chvojím ozdobeným jablky a červenými stužkami byla původně pohanským zvykem spojeným s oslavami svátku zimního slunovratu, stejně jako třeba věšení jmelí nebo zapalování posvátného ohně – vánočních svíček. Církev zdobení vánočních “stromků” dlouho neschvalovala a až v 16. století se s vánočním stromečkem začala pomalu smiřovat. I přesto se ale zdobení stromků šířilo velice pomalu a v Rakousku-Uhersku, a tedy i v českých zemích, se více rozšířilo až během 19. století. A jak tehdejší stromečky vypadaly? Tak především se lišily stromečky ve městech a na vesnicích. Ve městech se zdobily stromky klasicky nastojato, jak je známe dnes. Na vesnicích se ale malé jedličky zavěšovaly nad jídelní stůl špičkou dolů. Jako ozdoby sloužily především jablíčka, ořechy, perníčky a další cukroví.

Štědrovečerní zvyky

Štědrovečerní magie a pověry jsou dodnes spjaty s Vánoci v mnoha českých domácnostech, i když už zdaleka ne tolik, jak tomu bývalo zhruba před 100 lety. Na Štědrý den se třeba nezametá a nevynáší z domu odpadky, protože se věří, že by se s nimi vyneslo i štěstí. V Čechách také dodnes k 24. prosinci patří půst a odolávání dobrotám, dokud na nebi nezasvítí první hvězda. Všichni totiž chtějí vidět pověstné zlaté prasátko.

Dříve se mladé dívky, které se ještě nemusely během štědrého dne starat o domácnost, věnovaly vánočnímu věštění. A čeho se jejich věštby týkaly? No samozřejmě, že svatby a budoucího ženicha. Dívky házely střevícem přes hlavu. Pokud bota zamířila špičkou ze dveří ven, mohla se dotyčná v nadcházejícím roce těšit na vdavky. Jméno nastávajícího se zase dalo zjistit tak, že se oloupala slupka jablka v jednom kuse, třikrát se jí zatočilo nad hlavou a pak se hodila za sebe. Tvar, ve kterém dopadla, napovídal počáteční písmeno jména jejího nastávajícího. Místo, kde nastávající bydlí, pak prozradilo třesení stromkem. Tedy nikoli tím vánočním, ale mladou jablůňkou v zahradě. Děvče po večeři zatřáslo stromkem a odkud se první ozval štěkot psa, odtud měl přijít vytoužený ženich.

Tipy ke štědrovečernímu stolu

Nejvíce tradic kolem Vánoc se vždy týkalo štědrovečerní tabule a mnoho z nich se udrželo až do dnešní doby. Tak především, při samotné večeři musí být počet strávníků sudý, pokud tomu tak není, je třeba připravit ještě jeden talíř navíc jako památku na zesnulé blízké, kteří tu s námi už nejsou. Pod talíř se tradičně dávají rybí šupiny, jež si pak každý může dát do peněženky a zajistit si tak dostatek financí na celý příští rok. Také se nesmí zapomenout na to, že se od svátečního stolu nesmí vstávat a odcházet až do skončení večeře. Panuje pověra, že by pak do roka někdo z rodiny zemřel.

Vánoce jsou prostě tajemnými a magickými svátky. Můžete se proto během nich chvíli věnovat i tajemnému věštění budoucnosti. Jak? Inu, stejně jako to dělali naši předkové. Po štědrovečerní večeři si třeba každý z vás může rozkrojit jablíčko. Kdo ve svém jablku nalezne pěticípou hvězdu ze zdravých jadérek, může se těšit v dalším roce na štěstí a zdraví. Pokud je ale jádřinec červavý, hrozí mu naopak nemoc. Velmi oblíbeným staročeským zvykem bylo také lití olova. Nad plamenem či na kamnech se roztaví kousek olova, které se pak vylije do nádoby s vodou. Podle tvaru, do kterého olovo ve vodě ztuhne, se přítomní snaží uhodnout události budoucí. Tento zvyk je už pro nás dneska bohužel trošku náročnější na realizaci. O hodně jednodušší, ale o to kouzelnější, je pouštění lodiček se svíčkami ve skořápkách z vlašských ořechů. Ořechové lodičky se zapálenou svíčkou se pustí do větší nádoby s vodou. Směr jejich plavby předznamenává další životní cesty toho, kdo ji pustil. Když lodička vydrží dlouho svítit, čeká majitele dlouhý a šťastný život. Jestliže se lodička vydá na volnou vodu, dotyčného čekají cesty. Drží-li se u břehu, zůstane její majitel v teple domova. Potopí-li se, měl by na sebe dotyčný v následujícím roce dávat dobrý pozor, může na něj čekat nebezpečí.

Tyto vánoční zvyky jistě všichni dobře známe. Jaké zvyky ale už vymizely z lidské paměti? Je to třeba věštění počasí v novém roce pomocí cibule. Pokud to chcete vyzkoušet, naloupejte dvanáct cibulových “sukének” a do každé dejte špetku soli. Když se sůl do rána rozpustí, bude v měsíci označovaném danou sukénkou pršet. Když sůl zvlhne, bude tento měsíc počasí normální a když sukénka zůstane suchá, musí se i hospodář připravit na sucho. Mezi asi nejzvláštnější zvyky pak patřilo pomazat si na Štědrý den tváře medem. Kdo tak učinil, zajistil si tak údajně přízeň a lásku svého okolí na celý příští rok.

 

Foto: Freerangestock.com