Školní zážitky očima dětí

Říj 30, 2015 | Rodina, Životní styl

Možná jste už zažili situaci, kdy vaše dítko přiběhlo ze školy a nadšeně vyprávělo neuvěřitelnou historku, jak spolužák Tomáš musel celou hodinu psát za trest na tabuli a nemohl si ani odskočit na záchod, a to jen kvůli tomu, že zapomněl donést domácí úkol. Nebo že Anička ve školce každý den brečí, protože ji paní učitelka nepustí ze židličky dřív, než všechno sní. Slůvko „otřesné“ je možná to první, co vás po vyslechnutí takovéto historky napadne. Možná už spřádáte plány, jak to spaní učitelkou ve školce či škole vyřešíte jasně a stručně hned zítra. Napadlo vás ale, že děti si stejně jako dospělí občas rádi přikreslují realitu, ale na rozdíl od nich už nepřemýšlí nad tím, jaké to může mít následky?

Promluvte si s dítětem

Dřív, než nasupeně nastoupíte před učitele nebo dokonce před ředitele a vylíčíte mu nekalé praktiky jeho zaměstnanců, si se svým dítětem v klidu a detailně povykládejte o tom, co se vlastně stalo. Nakonec totiž možná zjistíte, že psaní „celou hodinu“ znamenalo 5 minut, a že Tomáš chtěl jít na záchod už potřetí v řadě. Navíc svému dítku ukážete, že se o jeho den ve škole opravdu zajímáte. Taky mu tím naznačíte, že jeho slova mají dopad, o kterém by měl dopředu alespoň trochu přemýšlet.

Zeptejte se rodičů i jejich dětí

Pokud jsou však historky vašeho dítěte vážnější a často se opakují, zkuste si promluvit také s ostatními rodiči a jejich dětmi. Jestli je učitel opravdu takový pedant, zřejmě budou mít ostatní děti podobné zkušenosti a rodiče vám buď potvrdí, nebo vyvrátí, zda jejich ratolesti tvrdí to samé. Samozřejmě není vyloučeno, že učitel, který svou situaci příliš nezvládá, si občas může na nějakého žáka zkrátka zasednout. V takovém případě je nezbytné nastalou situaci řešit přímo s učitelem, případně i ředitelem.

Doma andílek, ve škole čert

Stejně tak to ale může platit naopak – i děti si umí často „zasednout“ na své vyučující. Nezapomínejte, že ve školním kolektivu se vaše Terezka nebo David můžou chovat zcela odlišně, než se chovají doma. Především starší děti, tedy ty školou povinné, se můžou předvádět, chtějí si u spolužáků získat respekt, chtějí je pobavit. Zkuste tedy naslouchat i samotnému učiteli, případně se zeptejte i jiných vyučujících, jestli se vaše dítě chová během jejich vyučování stejně. Zkrátka jako rodič nevyvozujte definitivní závěry z toho, co vám vaše děti doma o škole říkají. Zkuste si vzpomenout na svá školní léta a všechny ty lumpárny, které jste učitelům prováděli. Pak si představte sami sebe na jeho místě a zeptejte se, zda byste podobné situace dokázali zvládnout s větší noblesou.