Kdo by ho neznal. Drobný, ale o to intenzivněji vonící keřík, který v létě vykvétá na slunečných mezích. Bzučí včelami a když si k němu přesednete a lehce jej pohladíte dlaní, pohladí i on vás svou konejšivou uklidňující silou. Je to stará léčivá bylina, jejíž schopnosti jsou pověstné a známé už po tisíce let.
Tymián patří mezi první rostliny, které zdomácněly v okolí lidských příbytků. Záznamy o jeho pěstování jsou více než 5000 let staré. Staří Egypťané si jej nesmírně cenili, byla to jedna z rostlin, které rozhodovaly o životě a smrti. A pokud duše přeci jen tělo opustila, doprovázela ji mateřídouška i na onen svět jako jedna z mocných balzamovacích bylin.
Řekové a Římané také věřili, že tymián posiluje duši. Dokonce jej tak i pojmenovali – řecké „thymos“ znamená odvahu a „thumos“ vůni. Přidávali jej do koupelí i do vína pro zvýšení sil a zahnání strachu.
Ve středověku mateřídouška neupadla v nemilost jako zrádné čarodějné bejlí, právě naopak! Byla přidána na seznam posvátných léčivých rostlin, léčily se s ní zažívací i plicní neduhy, vařil se z ní posilující nápoj a v kouři kadidla zaháněla zlé duchy a noční běsy. Byla ochránkyní rytířů a při turnajích její větvičkou dámy zdobily hruď svého vyvoleného chrabrého bojovníka. Ve své podstatě mateřídouška stejně zůstala malou nenápadnou společnicí babek kořenářek. Ty o ní tvrdily, že chrání vstupy do světa skřítků a kdo chce skřítka spatřit, má mít u sebe právě větvičku mateřídoušky.
Nám se zdá, že je rozdíl mezi mateřídouškou a tymiánem, ač se jedná prakticky o tu samou rostlinku. Když se řekne tymián, začnou se nám totiž sbíhat sliny. Od nepaměti patří k vaření jako ryba do vody. Jeho chuť je výrazná, silně aromatická a kořeněná. Je nedílnou součástí tzv. bouquet garni, tedy známé kytice pro pokrm, která obsahuje různé druhy aromatických bylinek převázané provázkem. Jeho základ tradičně tvoří slavné trio petrželka – tymián – bobkový list, ale k nim se jako doprovodný orchestr přidává další množství bylin dle chuti – bazalka, kerblík, saturejka, estragon,… – co chutě ráčí.
Tymián se velmi dobře hodí k pečeným tučnějším jídlům, protože napomáhá trávení. Skvěle si rozumí i se zvěřinou, omáčkami na těstoviny a také polévkami, protože vydrží dlouhé vaření.
Nejlepší bylinky do kuchyně jsou vždycky čerstvé a proto se nebojte, pěstování tymiánu či mateřídoušky není nijak náročné. V zahradnictvích najdete nespočet nejrůznějších kultivarů, které se liší zbarvením a tvarem lístků, výškou keříku a barvou květu. Pokud chcete tymián především pro kuchyňské využití, existují speciální odrůdy šlechtěné přímo na chuť. Tvoří keříky asi 20 cm vysoké, takže se z nich dobře střihají větvičky na použití v kuchyni. Miluje slunné stanoviště, i v mírnějším polostínu vám bude chřadnout. Zeminu má rád chudší, propustnou, ideální s přídavkem štěrku.
Na zimu si pak mateřídouškovou vůni můžete uchovat snadno sušením a nebo naložením do oleje:
Tymiánový olej
Sklenici naplníme čerstvými bylinkami nasbíranými za plného, ideálně poledního slunce. Přelijeme je kvalitním olejem (třeba olivovým) a dbáme na to, aby hladina oleje sahala cca 2 prsty nad rostlinky a aby žádná větvička z oleje nevyčnívala ven.
Sklenici s olejem postavíme na slunné místo a po dvou týdnech až měsíci louhování slijeme do lahve z keramiky či tmavého skla a dobře uzavřeme.
Tymiánový olej používáme:
- do vaření – k dochucení omáček, salátů či těstovin
- k léčení – potírání hrudníku při nachlazení, zánětů průdušek, úporných kašlích, při revmatismu, otocích a svalové únavě
Jaký je tedy přesný rozdíl mezi tymiánem a mateřídouškou? O tom se do dneška přou i odborníci, nám laikům to ale bývá celkem jasné – mateřídouška je do čaje, tymián je do vaření a obojí je nám třeba často a v dostatečném množství, protože s touto bylinkou je nám lépe na světě.
Foto: Freerangestock.com
0 komentáøù